Když se utiší slova všedních dnů, když se myšlenky spojí stuhou pokory, pak se rozhovoří srdce člověka k Bohu i k sobě samému… Na stránkách této knihy se v tichých náčrtech zobrazuje cesta, která i v rozhněvaných dnech nabízí ovoce pokoje, milosrdenství a naděje. Je dobře, že nám autor připomíná, že úhelnými kameny této cesty jsou – pokora, láska a oběť. Věřím, že i čtenáři se často zamýšlí nad skutečností, že na této cestě je řád, ale i zmatek – plevel. Ale život nám nabízí i mosty, po kterých lze přejít kaluže smutku a beznaděje. A právě k těmto mostům směřují úvahy, zamyšlení a poezie Stanislava Kubína. Jak je povzbudivé, že v dnešní době kdy probíhají žně pahodnot, někdo mne mezi prsty ornou půdu, voní k ní a zavlažuje ne slzami, ale vodou z pramenů té zmíněné dávné moudrosti. V této pozoruhodné knížce vedle sentencí filozofujících, pak vykvétají i léčivé bylinky všednodenních radostí. Radostí, jakou je i tato kniha Stanislava Kubína - Čtyřiatřicet zamyšlení, deset modliteb a jedno interview.